„Vůl zůstane volem, i kdybys ho medem krmil“,…

…říkal vždy můj táta. Stejně tak jako když krávu začnete krmit čokoládou, kakao z ní nepoteče. To samé pravidlo platí i v případě, že politik slibuje, že se nyní změní.

Když si čtu pro a proti, koho volit a koho ne, často mě tátovo pořekadlo vytane na mysli. Jeden tvrdí, že nové strany dopadnou jako „VeVerky“ a budou mít jen destruktivní dopad do případné koalice a že je lepší volit osvědčené a zavedené strany a pak zbude jen doufat, že se tentokrát něco změní k lepšímu. Jenže když se dívám do historie – a že už několikery volby od roku 1989 proběhly – nějak nepozoruji, že by se něco k lepšímu u „osvědčených demokratických stran“ změnilo. Jen se vystřídalo mnoho lidí u různých vesel a koryt.

Naprostá většina politiků svou karieru nastartovala nadzvukovou rychlostí a završila ji skandálem, kvůli němuž nakonec skončila. Toho „dobrého“ se dočkali jen úzce napojení jednotlivci, ale zbytek lidí včetně státu ostrouhal kolečka.  A tak se to dělo posledních 23 let. Doufat, že přijdou schopní a slušní, poctiví a zásadoví politici je utopie. 

Nevěřím, že ODS, ČSSD, KDU-ČSL, TOP09 nebo některá z odpadlíků vzniklá strana starých darebáků pod novu vlajkou bude lepší. Ale volit se mi je znovu nechce. Už jen proto, že dopředu tuším, že bych se zase musel stydět a trpěl za to, že jsem je volil. A je mi jedno, že slibují zrušit to, co za své minulé vlády špatně zavedli. Je to jen obdoba recidivy zloděje, který stojí před soudem a slibuje, že tentokrát se ale opravdu, opravdu polepší.

Nezbývá ale moc jiných možností, koho volit. Přeběhlíci jsou všude a vytěžit z politického angažmá ve svůj osobní prospěch se chystají také všichni napříč celým politickým spektrem. Že bez nějaké zásadní změny to dál půjde stejným směrem, je jasné. Takže nezbývá mi než volit někoho, kdo to zatím ještě nezkusil, ale předpoklady pro to má.    

Řídit stát jako firmu je jediná správná myšlenka. Každý má mít své povinnosti a zodpovědnost. Za to je placený a podle toho se má mít. Tak, jako rodina je vlastně firma a prosperita firmy je tedy rovna prosperitě rodiny, to má fungovat i na úrovni státu. Nechat si kecat do rodiny tchýní nebo strýčkem, co má majetek ke zdědění, je špatná cesta. Když si každý v rodině dělá, co chce, nic nedává a jen bere, rodina nemůže fungovat.

P.S. A nepomůže ani to, že budete jedny krmit medem a druhé čokoládou. Řešení je pořádný řez(ník).